Mnoho-kolejka v hlavě
Příklad z praxe: Rychlé vs pomalé myšlení
- aneb jak funguje mnoho-kolejka v hlavě
Nespecifikovaná otázka – zavádějící:
- „Jak bychom mohli tu místnost předělat?“
Myšlení neurotypika:
- „Přesuneme gauč sem.“ / „Vymalujeme na bílo.“ (odpověď do pár vteřin)
Myšlení neurodivergentního člověka:
- Kdy? Proč? Musí se to měnit, nebo může zůstat? Myslí nábytek, barvu, světla… nebo všechno? Kolik to bude stát? Kdo to zaplatí? Budu muset stěhovat nábytek? Mám na to čas? Co děti – kdo je pohlídá? Co když budou běhat mezi štaflemi? Nebylo by lepší najmout firmu?
- Často tedy řešíme samotnou formulaci otázky- některé totiž vůbec nejdou zodpovědět dvěma možnostmi, nebo jim nerozumíme, protože chybí kontext. Nespecifikované otázky nás matou a často si nejsme jistí, co přesně má druhý na mysli, a tak místo jedné cesty hledáme hned několik možných významů. Každý z nich pak rozvětví další scénáře a my máme v hlavě o to víc odpovědí, které je potřeba zvážit.
- ND doporučuji se naučit zeptat: Mohl/a by jste otázku blíže specifikovat? (Tohle udělá dospělý, děti doporučuju naučit, jelikož je tato odpověď nenapadne a ony budou zažívat nepříjemné situace.)
- Jak to poznáte? Jsme nervózní, můžeme zamrkat a mírně k Vám natáhnout obličej či svraštit obočí. Vypadáme zamyšleně ...a odpověď nám trvá nepřiměřeně dlouho.
- Pokud se jedná o hmotné věci - pak specifikujte přesně a informujte kde přesně se "věc" nachází. Zvlášť pokud je v souboru několika věcí poblíž. My jí prostě nevidíme.
Otázka přesně specifikovaná:
- „Mohli bychom tu místnost příští víkend vymalovat na oranžovo, aby působila větší. Co myslíš?“
Myšlení neurotypika:
- „Jo.“ / „Ne.“ (odpověď do pár vteřin)
Myšlení neurodivergentního člověka:
- Oranžová je dobrý nápad? Musíme vystěhovat nábytek? Budu si muset vzít volno už v pátek? Co sobotní plány? Co když oranžová nebude ladit se zbytkem? Nebyla by lepší tyrkysová? Co děti – kam je dám? Nebylo by lepší najmout firmu?
→ Po projetí všech scénářů přijde odpověď: „Ano.“, „Ne.“, nebo „Raději to nechme na příští rok.“
Když chybí trpělivost okolí:
- V případě, že dotyčný nemá trpělivost, často vyhrkneme dopředu všechny myšlenky naráz, nebo se naopak zadrhneme.
- Jsme nervózní, protože stále zběsile přemýšlíme a něco nás ruší a to brzdí náš proces.
- Pokud je přerušen, ztratíme nit a „výpočet“ začne od začátku.
- Někdy raději rychle řekneme „ano“ nebo „ne“, jen abychom měli klid.
- Někdy ale dotyčný odejde, nebo v jiných situacích prostě vyprší čas a my už výsledek nestačíme ani sdělit.
- K výsledku se pak vracíme později, po rozvážení, a sdělíme ho dodatečně.
- Pokud ale situace mezitím uteče a už ji nelze vyřešit, zůstává nám pocit nedokončeného procesu.
- To často vede k výčitkám a vnitřnímu napětí – mozek se k tomu znovu a znovu vrací, jako by pořád hledal možnost, jak to „dodělat“.
- U důležitějších věcí to může vyústit až ve stav nervozity, frustrace nebo i depresivní nálady. A i když si nechceme připustit, že právě tato „zdánlivě drobná“ situace to spustila, podvědomě na ni naše mysl reaguje.
Pokud to máte jinak, budu ráda a vděčná za Vaše příběhy. Promítnu je sem také, pokud si to budete přát. A pokud to máte jinak než jste čekali, pak bych přemýšlela nad tím, proč tomu tak je.
Sarethdark
Odkaz na článek: ZDE
