Dům z kostí

Příběh Domu z kostí

Dům z kostí není stavba z betonu ani z cihel. Je to architektura z toho, co se nedá vidět na první pohled - z kostí, které nosíme v sobě. Z těch, co se lámaly pod tíhou cizích očekávání, i z těch, co se zpevnily, když už nebylo kam couvat... když člověk dopadl na samotné dno a přesto dokázal vstát...

Na začátku byl chaos. Holka, co se snažila zapadnout. Dokázala se usmívat, i když chtěla křičet. Dokázala mlčet, i když jí hlava hořela myšlenkami. Byla odbornice na masky - na to, jak hrát normálnost. Jak se skrýt mezi stínem. A čím víc se snažila být „jako ostatní“, tím víc měla pocit, že ztrácí sama sebe.

Ale v tom tichém chaosu se rodila síla. Přišla bosa, pod neviditelným pláštěm, s kouzelnou hůlkou a kamenem vzkříšení. Kde tohle jen bylo... no. Vyfasovala kámen mudrců, o který nežádala, a pak ještě notnou dávku Murphyho žertíků.
Zjistila, že její jinakost není chyba, ale mapa. Že její citlivost není přítěž, ale radar. Že její schopnost rozložit chaos na algoritmy a znovu ho složit není posedlost, ale komplexní systém.

A tak z maskované dívky postupně vyrostla žena, která začala mluvit svým vlastním jazykem – jazykem metafor, sarkasmu a syrové pravdy.

A tady přichází jednorožec.
Ne ten pohádkový, co dělá duhu a třpytí se na plakátech do dětských pokojů. Ale ten opravdový – s rohem, který připomíná, že krása je vždycky spojená s ostrou hranou. Lidé mají rádi duhu, ale často zapomínají, že roh je ostrý, tvrdý a bolí, když se s ním setkáš zblízka. Ten roh je pravda. A pravda nebývá jen líbivá.

Proto je Dům z kostí mostem. Mezi těmi, kdo svět vnímají běžně, a těmi, kdo ho cítí jinak – v hloubkách, detailech, spojeních, která ostatní často přehlížejí. Není to dům perfektní ani uhlazený. Je to dům pravdivý. A proto drží.
Jsme jací jsme, možná by bylo dobré toto připomenout.

Sarethdark (pseudonym)

 

Architektura Domu z kostí

Každý dům má svá patra. Tenhle ale není obyčejný – je v něm ukrytý celý způsob, jak funguje mysl.

• Cesty – Vědomí (střecha / venek)
  To je to, co vidí svět. Rozhodnutí, volby, slova, která pustíme ven. Jsou to cesty, po kterých chodíme, když komunikujeme s ostatními.

• Přízemí – Podvědomí
  Místo, kde běží vzorce, které si neuvědomujeme, ale které určují náš každodenní život. Automatické reakce, naučené mechanismy, staré zkušenosti.

• Sklep – Nevědomí
  Hluboký prostor pod zemí, kam se málokdy dostaneme vědomě. Archetypy, stíny, pradávné obrazy. Tady se ukrývají kořeny – temné i plodné.

• Podkroví – Emoce
  Patro s rozhledem do dálky. Emoce vidí za roh, slyší šeptání podtextů, vnímají atmosféru. Jsou to okna domu, která ukazují, co se děje kolem.

A vším tím prostupuje strom Yggdrasil – osa života a paměti, která propojuje všechna patra. U mě se jmenuje Mnémosyné – bohyně paměti. Protože bez paměti by nebylo propojení. Paměť drží dům pohromadě, nese zkušenosti, ukládá obrazy, ze kterých se učíme.