Maskování
Když jsem poprvé slyšela o maskování, zůstala jsem stát s pusou dokořán. „Co to sakra je? A vážně to dělám?“
Začala jsem hledat informace -jenže v češtině to byl skoro nemožný úkol. V zemi, kde žije tolik autistů, by člověk čekal hromadu zdrojů… ale nic. Ticho.
Tak jsem pátrala dál. A zároveň jsem si říkala: Tohle musím sepsat do detailu – i s vlastním uvědoměním.
Jenže čím víc jsem četla, tím víc mi docházelo, že to, co dělám denně, není vůbec „normální“.
Co tedy vlastně MASKOVÁNÍ je?
Maskování se často vyskytuje u neurodivergentních lidí, ale používají ho i neurotypici – jen bez postihu.
(NT člověk se po oslavě vyspí a je v pohodě, ND člověk potřebuje dny regenerace.)
Pokud máte rádi nálepky, nejčastěji se mluví o autismu nebo ADHD.
Jednoduše řečeno: je to sociální maska.
A co to znamená? Je to adaptace – snaha vypadat, jednat a reagovat „normálně“, tedy tak, jak se to od nás očekává.
Druhy maskování
• Vědomé maskování
Člověk si uvědomuje, že se přizpůsobuje. Aktivně reguluje své chování, aby působil „správně“.
Příklady:
- Víš, že ti vadí oční kontakt – bolí tě nebo tě vyčerpává –, ale vědomě se nutíš ho udržet. Zvlášť při pohovorech, protože personalisté to berou jako známku důvěryhodnosti.
- Podáváš ruku, i když je ti to nepříjemné. Kontroluješ přitom sílu stisku – aby nebyl moc slabý (nevypadáš nejistě), ale ani moc silný (nevypadáš agresivně).
- Při hovoru ve skupině se vědomě usmíváš a přikyvuješ, abys zapadl/a, i když nerozumíš, o čem se vlastně mluví, nebo tě téma vůbec nezajímá.
• Nevědomé maskování
Strategie běží automaticky, aniž by sis uvědomoval/a, že hraješ roli. Často to působí přirozeně, dokud zpětně nezjistíš, že to je vlastně maska.
Příklady:
- Automaticky kopíruješ úsměv druhých. Když se někdo směje, směješ se taky – ne proto, že bys cítil/a radost, ale protože „to tak prostě dělají všichni“.
- Přizpůsobuješ tón hlasu a tempo řeči lidem kolem sebe. Když mluví tiše, mluvíš tiše taky. Když rychle, zrychlíš i ty – aniž by sis uvědomil/a, že to je napodobování.
- V běžném rozhovoru používáš naučené fráze („Mám se fajn, a ty?“), i když se necítíš dobře. Nedochází ti, že jde o společenský rituál, bereš to jako samozřejmost.
• Polovědomé maskování
(přiznávám - přidávám sama tento pojem)
Děláš vědomě určité chování, ale nevíš, že jde o maskování – bereš to totiž jako samozřejmost, „tak se to prostě dělá“. Často to vzniklo už v dětství, kdy bylo jasné, že jinak by následoval trest nebo sociální vyloučení.
Polovědomé maskování se často formuje v rodinách, kde se neřeší citlivější přístup, ale klade se důraz na „normálnost“. Často se používají věty typu: „Musíš se chovat slušně.“ „Musíš se usmívat.“ „Musíš pozdravit.“ – bez ohledu na to, jak se dítě ve skutečnosti cítí.
Až když to začneš zkoumat podrobněji, dojde ti, že je to vlastně zautomatizované chování. Polovědomé chování se pak může posunout do vědomého, jakmile si člověk uvědomí jeho funkci.
Příklady:
- Automaticky zdravíš sousedy s úsměvem a veselým tónem, i když máš špatnou náladu. Myslíš si, že je to povinnost, ne strategie přežití.
- Když ti je úzko, začneš vtipkovat – víš, že to odvede pozornost a ochrání tě před nepříjemnými otázkami, ale nedochází ti, že to je forma maskování.
- Ve škole (nebo v práci) vždycky předstíráš zájem, když se někdo baví o věcech, které tě vůbec nezajímají. Myslíš si, že to tak dělají všichni a že jinak bys působil/a nezdvořile.
Příklady z dětství: - Jako dítě tě nutí podávat ruku každému dospělému, i když ti to bylo nepříjemné. Časem se z toho stane automatický vzorec chování – pozdravíš a potlačíš vlastní odpor.
- Musíš říct „děkuju“ i v situacích, kdy jsi naštvaný/á nebo něco nechceš. Postupně to bereš jako povinnost, ne jako projev vděku.
- Když tě něco zraní a rozpláčeš se, slyšíš: „Přestaň, vždyť to nic není.“ → naučíš se tvářit statečně a skrývat pocity, protože „tak je to správně“.
- Povinné objímání: babička se vřítí na dítě s otevřenou náručí a očekává vřelé objetí. Dítě se necítí dobře, ale naučí se to vydržet, protože „tak se to přece dělá“.
Postihy maskování :
Maskování není zadarmo. Každodenní „hraní normálnosti“ stojí obrovské množství energie. Krátkodobě může pomoci zapadnout, dlouhodobě ale přináší vážné následky:
- Vyčerpání a únava – člověk se cítí jako po práci v dole.
- Shutdown nebo meltdown – přetížení nervového systému může vést k úplnému zhroucení nebo k silným emočním výbuchům.
- Ztráta identity – po letech maskování si člověk už není jistý, co je jeho „pravé já“ a co jen naučená role.
- Úzkosti a deprese – strach z odhalení, neustálý tlak na výkon a vnitřní pocit neautenticity často vedou k psychickým potížím.
- Pozdní nebo chybějící diagnóza – protože maskování „zakrývá“ projevy ND, může trvat roky, než si někdo všimne, že je pod povrchem něco jinak.
- Autistické vyhoření – dlouhodobé maskování může vyústit do stavu naprostého fyzického i psychického kolapsu. Člověk ztratí schopnost fungovat, zvládat běžné úkoly a potřebuje měsíce až roky regenerace.
První pomoc při přetížení (základ):
Odejdi do tiché místnosti bez lidí, pusť si hudbu do sluchátek, vezmi do ruky předmět, který tě uklidňuje (kov, dřevo, kamínek), a soustřeď se na dech – pomalý nádech a výdech.
(Komplexnější tipy najdeš v odkazu níže.)
Shrnutí: Maskování není jen černobílé – vědomé vs. nevědomé. Ve skutečnosti je to škála, kde se různé úrovně prolínají.
Postupně si je rozebereme do šroubku a naučíme se je rozpoznat i zvládat:
(postupně bude přidán odkaz:)
Vědomé maskování
Nevědomé maskování
Polovědomé
Přetížení
První pomoc při přetížení
(Půjde o sérii článků, kde se na každé téma podíváme ještě víc do hloubky.)
Zdroje:
Sarethdark (pseudonym -autor)
Zahraniční zdroje
Autism.org.uk – ideální pro rychlé a lidské vysvětlení toho, co maskování je a proč to není laciná strategie
https://www.autism.org.uk/advice-and-guidance/topics/behaviour/masking?utm_source
Wikipedia – vhodná pro čtenáře, kteří chtějí teoretický rámec a terminologii
https://en.wikipedia.org/wiki/Autistic_masking?utm_source
PMC článek – vhodný jako odkaz pro čtenáře, co chtějí vědecké potvrzení nebo studijní hloubku.
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10060524/?utm_source
České zdroje – většina je psána hodně odborně a běžný laik se v tom může ztratit:
Autismport – stručný popis maskování
https://autismport.cz/o-autistickem-spektru/detail/autisticke-maskovani?utm_source
Wikipedia – hodně odborné, spíš pro zájemce o teorii
https://cs.wikipedia.org/wiki/Autistick%C3%A9_maskov%C3%A1n%C3%AD?utm_source
Flowee – praktické příklady
https://www.flowee.cz/clovek/10718-vadi-vam-lide-a-nacvicujete-si-konverzaci-i-to-je-znamka-maskovaneho-autismu?utm_source
Neurodiverzita – osobní zkušenost
https://www.neurodiverzita.cz/2023/03/05/autisticke-maskovani-aneb-proc-nemam-zadne-pratele/?utm_source
Atyp – recenze knihy Maskovaná
https://atypmagazin.cz/maskovana-test-mi-ukazal-vic-nez-jsem-cekala/?utm_source
Radio Wave – podcast, zkušenost ze života
https://wave.rozhlas.cz/roky-na-mne-nebylo-nic-poznat-proc-lide-s-poruchou-autistickeho-spektra-maskuji-9440603?utm_source
